Jak se máte? Hrozně, děkuji za optání!
Naštěstí mě nikdo předem nevaroval, jak je mateřství někdy opravdu složité. Miluji své děti, udělám pro ně cokoliv. Ale co já? Stala jsem se hospodyní, kuchařkou, zahradníkem, vychovatelem, kojnou, pradlenou, šoférem..
Je mateřství krásné a naplňující ? Ano, je.
Je tak krásné jak na fotkách z Instagramu? Tak to zdaleka ne!!
Proč váháme s tím říct si o pomoc? A přitom každému dalšímu člověku na světě bychom dopřáli odpočinek, pomoc, cokoliv. Ale proč tedy ne sobě ?
Požádat o pomoc
Jedna věc je o pomoc požádat a druhá ji přijmout. Nebude to tím, že naše maminky všechno zvládaly, babičky, sestra, kamarádka – všichni všechno zvládají. Ale je to opravdu tak? Nebo to jen neřekneme?
Pomoc neznamená, že potřebuju chůvu na plný úvazek.
Pomoc neznamená, že jsem špatná máma.
Pomoc znamená, že si odpočinete a nabere sílu.
- najměte si někoho třeba jen na mytí oken
- požádejte manžela, aby si hrál s dětmi nebo je vzal ven, zatímco budete uklízet
- nakupte online a nechte si potraviny doručit
- nebo naopak nechce děti doma s manželem a běžte si v klidu nakoupit a nenápadně vplujte na půlhodinky do kavárny ;)
- domluvte se s další maminkou, že si navzájem pohlídáte děti a zajděte si ke kadeřníkovi, na manikúru nebo si jen v klidu vypijte kafe. VYPNĚTE
Může se zdát, že vše zvládat je skvělé. Ale z dlouhodobého hlediska je to únavné a osamělé.
Zůstaňte upřímní
Každá jsme na tom jinak, znám maminky, které opravdu neměly rády kojení a byly rády za lahvičky. Jiné nedají na kojení dopustit. Všude je s dětmi neustálý hluk, těšíte se na tu chvilku, když po obědě usnou a ne, nebudou spát, nebo spí jen jeden. A přijdete i o tu chvilku klidu a odpočinku. Pořád se o něco přetahují, vyžadují 100% pozornost, jste v permanentním zápřahu. Pořád někdo něco chce. Občas je to opravdu vyčerpávající.
A když si to všechno upřímně řekneme, uleví se nám a víme, že to tak je, že je to běžné. Že děti takové jsou a život s nimi je občas hodně vyčerpávající.
Když se setkáte s maminkou, která právě takto bojuje, tak budete přemýšlet, jak ji pomoci.
Ale proč tak nepřemýšlíme samy nad sebou ?
Občas musíme myslet na sebe. Abychom byly v pohodě, plné síly a radosti.
Dopřejte si sama dlouhou procházku, choďte si 1x týdně zaběhat, budete se na ten den těšit. Udělejte si vědomou domácí přestávku – horkou vanu s knihou a tatínka nechte, ať se stará. Nabije vás to energií.
Naučte se říkat ne, když něco nezvládáte a požádejte/přijměte pomoc.
Nezapomínejte na sebe!
Když jsem se zeptala maminek, co by nejvíce ocenily, bylo to jednoznačně v klidu se chvíli vyspat. Což já osobně úplně chápu a vzpomínám – no spíš nerada - na první roky s dvojčaty.
Tak co takhle požádat manžela, aby každou sobotu měl ranní péči na starost on a vy se mohla dospat? Nebo požádat prarodiče a odpolední procházku s kočárkem a vy doplníte energii spaním? Nebojte se o to říct, je to opravdu důležité.
Podle vašich komentářů vím, že ne každý má tu možnost v rodině. Zkuste kamarádky! Jednou hlídejte její děti, 2 nebo 4 kousky se už ztratí ;), na oplátku bude zase hlídat ona a vy máte 2-3 hodinky jen pro sebe. A pro to, co děláte ráda – kniha, cvičení, úklid, cokoliv vás potěší. A co vám chybí.
A na závěr – pro ostravské maminky máme přes dobrovolnické sdružení ADRA pomoc s hlídáním v rodinách dvojčátek. Napište si, ráda vám kontakt předám, nebo se obraťte rovnou na ADRA Ostrava.
